V době, kdy se domy stavěly ze dřeva, stačila nevinná jiskřička a shořela celá vesnice.
          " ... Je uvedeno jako příklad vypálení Německého Brodu husity a požáry Chotěboře. V roce 1643 švédská vojska, vedená velitelem Torzénsovem, vypálila město. Další dva velké požáry byly v letech 1686 a 1692, kdy shořel kostel a zvony se žárem roztavily. V roce 1740 vznikl oheň z neopatrnosti vězňů a zničil 92 domů, kostel a špitál. Roku 1800 vyhořelo 84 domů, kostel, špitál, dům přestárlých. Největší oheň vznikl roku 1832 a dá se říci z malichernosti - při hledání zaběhlých kuřat, kdy v Chotěboři vyhořelo 248 domů, 48 stodol, kostnice. Od té doby nemá Chotěboř na náměstí podloubí... "

Sbor dobrovolných hasičů býval v obci vždycky tou nejváženější organziací. Není divu. Když hořelo, hodila se každá ruka. Citace v následujícím textu jsou ze sborníku 100 let požárního sboru Libice nad Doubravou - 1883 až 1983, který vydal místní Svaz požární ochrany při příležitosti oslav stého výročí založení požárního sboru. Sborník sestavil Václav Novotný.

           Ve zmíněném sborníku je napsáno, že byly zakládány hasičské spolky, nejdříve německé a potom i české. Spolky měly techniku, ale nechávaly si za každý zásah platit. Údaj "... V roce 1655 vyhořel v Libici blíže neurčený objekt. Obec zaplatila na výlohách a lidem od cizích stříkaček 7 zlatých 83 krejcarů. Pro požární účely koupila obec za 18 zlatých 12 košů na nošení vody k ohni..." se zdá být v letopočtu zřejmě nepřesný. Nicméně faktem zůstává, že zakládání dobrovolných hasičských sborů podporovala šlechta stejně jako bohatí lidé na vesnicích a ve městech, protože tím vlastně přišla ochrana jejich majetku levněji.
           "... V roce 1864, po vydání zákona o spolcích, jsou zakládány sbory nejdříve ve městech, protože vybavení sboru technikou a samotný výcvik si vyžádaly velké náklady. V naší obci jsou průkopníky této organizace tehdejší starosta Jan Kliment, Antonín Štěpán - učitel, který u nás působil v letech 1882 až 1884 a František Sedlický - učitel, jenž působil v Libici roku 1916 (zřejmě myšleno do r. 1916, i tak je to divné). Tito se začínají starat o založení sboru a prostřednictvím obce žádají zemský úřad, aby jim povolil vybrat 200 zlatých z distribučního fondu na zařízení hasičského sboru.
           Sbor byl založen 14. května r. 1883. Ustavující schůzi bylo přítomno 27 členů. Velitelem sboru byl zvolen učitel Ant. Štěpán, podvelitelem byl učitel Fr. Sedlický. Tehdejší zakládající členové museli zaplatit 5 zlatých.
Byli to: vysoce urozená baronka z Rittersteinu, velkostatek Štěpánov - Aurlie Bellot, vysoce urozený pán baron Dobřenský z Chtěboře, vysoce urozená paní Alfred Gasttle, obchodníci z Libice, správa cukrovaru Maleč, správa velkostatku Maleč.
Konstrubuční fond tvořili: farář Antonín Holub, starosta Jan Kliment, řídící učitel Josef Jirásek, obchodník Riemer, další obchodníci a větší rolníci z obce.
Přispívajícími členy byli: učitel František Paul, učitel Bohumil Wisner, řezník Jan Novotný, František Březina - platili nejméně 20 krejcarů měsíčně.
Činnými členy byli: Václav Buchar, František Culek, Jan Čermák, Josef Kliment, Josef Křivský, Jan Záruba, Antonín Holík, Josef Čermák, Jan Mále, Karel Mále, Josef Čermák, František Chalupa, Jan Janovský, Jan Kadlec, František Pátek, Antonín Sladký, Frant. Smejkal, Jan Stehno, Jan Utíkal, Fr. Veselý, Ant. Záruba, Josef Záruba, Frant. Záruba.
           Tyto údaje jsou doslovně převzaty z kroniky MNV, jelikož kronika hasičského sboru z těch let se nedochovala...
           ...Rok 1883 byl bohatý na události a tehdejší obyvatelé zažili jednu z největších povodňových katastrof. Po čtrnáctidenních deštích stoupla hladina řeky Doubravky natolik, že se protrhla hráz rybníka na Bílku a dílo zkázy bylo dovršeno. Voda s sebou odnášela vše, co jí stálo v cestě. Byla zničena téměř do základů brusírna skla p. Pešouta na Valše (ještě dnes jsou zachovány základy objektu), a obyvatelé povodí si uchránili jen holé životy.
           Po řece plavaly klády dřeva, střech a vše živé, co bylo pod nimi. Děti přestaly chodit do školy, jelikož mosty spojující osady, byly zničeny. Ani úroda nebyla ušetřena. Ještě téhož roku měl sbor příjem 400 zlatých, 75 krejcarů a zakoupil přílby, pásy, sekyry, látku na šaty (za ušití), paruky, žebříky, provazy a bylo zřízeno cvičiště. V roce 1884 byl sbor přihlášen k hasičské župě v Německém Brodě. Členové se dělili na lezce, lezli po žebříku - velitelem byl nadlezec. Dále se dělili na muže ke stříkačce. Velitelem se stává Fr. Sedlický, starostou Josef Křivský. V roce 1888 byla koupena nová čtyřkolová stříkačka. 150 zlatých zaplatil zemský sbor, 50 zl. bylo vzato z vlastní pokladny. Za vše bylo poděkováno starostovi. Dne 22. 9. byla stříkačka posvěcena a druhý den proběhlo tříhodinové cvičení...
          ... V roce 1897 hořela ve Lhotce Čermákova kovárna a dům p. Mareše v Libici č. 56. Požáry byly likvidovány ve spolupráci se lhoteckým sborem. Od té doby v Libici 31 let nehořelo. V roce 1898 vyhořela část Předboře a náš sbor s ostatními odvrátil nebezpečí výbuchu. Jednalo se o 300 věder lihu v lihovarském skladě. Požár byl likvidován od jedné do šesti hodin ráno a ještě druhý den lánským sborem..."
           Jak je zřejmé i z dalšího textu, libičtí hasiči naštěstí tak často k ohni nevyjížděli. Jejich dobrovolný sbor však měl i jiný účel. Chlapi se prostě scházeli a něco společného dělali. V tehdejších dobách, kdy bylo slovo hobby naprosto neznámé a volný čas jakbysmet, to nemuselo být tak od věci.
        Nicméně novou stříkačku, tentokrát na pérách, si libičtí hasiči zakoupili v roce 1914 a hned o rok později ji vyzkoušeli při požáru u Lacinů ve Lhotce. V té době byl starostou sboru Václav Vltavský, Velitelem Antonín Záruba a jednatelem František Hanousek. Václav Novotný ve Sborníku uvádí, že v první světové válce byl jinak tento sbor nečinný až do vyhlášení republiky.
           "...Padesátileté založení sboru bylo důstojně oslaveno v květnu roku 1933 sjezdem župy na Uchytilově zahradě, kde byly předány čestné diplomy zasloužilým členům. Za 50 let činnosti - Františku Smejkalovi, č. 49, Antonínu Zárubovi, č. 46; za 30 let činnosti - Josefu Březinovi, Václavu Vlatvskému a za 25 let činnosti - Janu Novotnému, Ludvíku Součkovi, Janu Zárubovi, Františku Hanouskovi, Františku Pazderkovi. V rámci oslav bylo konáno veřejné cvičení se žebříky. Oslavy uzavřel odpolední koncert. V té době byl zvolen novým velitelem Jiljí Záruba, č. 101..."
           V roce 1937 hořelo na Kroměšíně, zapaloval blesk, to bylo 6. července a 14. srpna tam oheň vzplál zase. Druhou světovou válku prožili hasiči v útlumu, a jejich aktivita rázem vzrostla po osvobození. Už 15. června 1945 se konalo veřejné cvičení na Čihadlech a večer byla v hospodě taneční veselice. Výtěžek šel na novou stříkačku, už motorovou, hadice zaplatila obec. Jenže hasiči se také ujali divadelního spolku, prostě začali hrát v obci ochotnická představení. I díky tomu si Libice postavila kulturní dům. Přilepili ho dost nešikovně k zámku, a i když to vypadalo jako pěst na oko, byl na svou dobu a v porovnání s okolními obcemi docela moderní (dnes už se neužívá, obec má nový kulturní dům). Hasiči se přejmenovávají na požárníky a jsou v roce 1951 zařazeni do Národní fronty, v roce 1956 zasahují při povodni, kdy se po deštích protrhla nedokončená hráz rybníka ve Lhotce a ve mlýně u Pešků měli metr vody v místnostech.