|
|
drobné libické obrázky || část o obci a okolí || vzpomínky || stránka 06
|
Libice nad Doubravou / na Nádržce
|
|
Odmysleme si dva chlapce v popředí a podívejme se na zamrzlou vodní plochu, které se říkalo Nádržka. Dnes se na tomto místě nacházejí rodinné domy. Vlevo je vidět domek, kde bydlel švec Antonín Pátek s bratrem, vpravo je stavení Chvojkových.
|
|
|
Nádržka měla obdélníkový tvar, a když se povedla zima a sníh se vyhrnul až ke břehům, vypadala jako opravdová hokejová ledová plocha. Hned přes silnici bylo kolářství pana Jana Málka. Na snímcích není vidět. Nyní tam s rodinou bydlí jeho nejmladší syn Pavel.
|
|
|
Kolář Málek vyráběl hokejky. Když jsme tedy nějakou zlomili, stačilo jen zaskočit. Myslím, že je prodával za pět korun. Ale velcí kluci mívali hokejky kupované v obchodě. Vypadaly opravdověji a hokejověji. Ty hokejky i ti kluci.
|
|
|
Nádržka byla hokejovým stánkem Čihadeláků. Druhokončáci měli svůj led na Na obci, což je dnešní požární nádrž u hřbitova. A Libičákům patřil Barťák. Nevím, kde byla přesná hranice mezi Libičáky a Druhokončáky, ale mezi Čihadeláky se počítali všichni, kteří bydleli od Čejkových nahoru. Pokud mě paměť neklame, Pepík a Mirek Čejkovi hrávali za Čihadeláky i za Libičáky. Rovněž tak se jen domnívám, že Libičáci jeden čas chodili na Druhý konec nebo k nám na Čihadla, protože s jejich Barťákem byly nějaké problémy.
|
|
|
|
Nádržka měla také umělé osvětlení. Na špici Pátkovy zahrady, na soutoku ulic Čihadelské a Sokolovecké stál elektrický sloup a na něm lampa veřejného osvětlení, zprvu velká žárovka s plechovým kloboukem, později bílá zářivka. Paprsky dopadaly na Nádržku, dalo se tedy hrát i po setmění. Však jsme toho hojně využívali a z ledu nás nevyhnala tma, ale únava. Anebo rodiče.
|
|
|
A když na jaře tály ledy, praskaly i na Nádržce. Anebo jsme jim pomohli většími kameny. Některé kry jsme zasunuli pod jiné, na dalších jsme se plavili jako polárníci. Prožívali jsme neuvěřitelná dobrodružství a nevzpomínám si, že by tam někdy někdo nebezpečně zahučel. Ano, holínky jsme vylévali či tepláky ždímali téměř pokaždé, to ano.
|
|
|
Nádržka byla vůbec oblíbeným místem her nás Čihadeláků. Na její východní části rostly břízy, mezi nimi leželo spousta velkých kamenů a několik let i kanalizační trubky, opodál stála velká Málkova kolna, takže se tam dobře hrálo na schovku. Nádržku napájela strouha, jež vedla od Štěpánova souběžně se silnicí, kluci Málkovi na ní měli dřevěné mlýnky, takové ty klasické, které dnešní děti znají jen z čítanek, a ani to ne, a my všichni ostatní jsme tam chytali čolky. To se na nit uváže žížala, najde se ve vodě nějaký čolek a návnada se mu spustí k čumáku. Čolek se zakousne a máte ho. Otrlejší kluci chytali v Nádržce žáby a nafukovali je stéblem slámy. Dost často jsme také lovili pulce, vylévali je na asfalt a měli radost, jak pleskají pod projíždějícími koly automobilů.
|
|
|
Pod břízami jsou dobře vidět velké žulové kameny. Ležely tam na té podélné hromadě dlouho a málokoho minula nějaké ta odřenina, jak jsme po nich často skákali, anebo pod nimi dolovali žížaly. Najednou se těmi kvádry začal rychle dláždit břeh a snad stejně rychle, anebo ještě rychleji byla celá Nádržka zavezena. A zmizela i dlouhá alej dospělých bříz táhnoucí se od pivovaru až někam do luk za Nádržkou...
|
|
Všechny zdejší fotografie mohly být pořízeny v roce 1963, možná o něco později. Nádržka je na nich dobře vidět včetně všeho, co bylo okolo ní, hlavně Málkova kolna a hromada kamenů.
A když už jsme u zimních radovánek... V těch letech nám táta stavěl na zahradě sněhového robota Emila, oblíbeného hrdinu tehdejšího televizního seriálu pro děti.
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
