V prosinci 2004 jsem na tomto webu začal vzpomínat na školní léta prožitá na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Libici nad Doubravou a v Malči. Přidával jsem téměř denně jednu vzpomínku, nemyslel jsem si ale, že to vydržím tak dlouho, tedy do prosince 2005. Až mě překvapilo, kolik zážitků z té doby mám, a to tu určitě nejsou všechny.
Stránky jsem v srpnu 2008 upravil do této podoby. Jednak jsem sjednotil grafiku, aby byla pro čtení co nejjednoduší, ale hlavně jsem odstranil všechny texty, které se netýkaly vzpomínání, jakož i všechny odkazy, které už nikam nevedly. V aktuálním blogu jsem totiž často polemizoval se svým bývalým učitelem Jiřím Poděbradským, respektive s blogem, který jako by psal jeho pes Harry. V původní podobě to mělo smysl, teď to smysl nemá, nehledě na to, že Harryho stránky už neexistují. Jinak jsem do vzpomínkových textů nezasahoval, snad jen tam, kde jsem našel pravopisné nebo stylistické chyby.
Graficky jsem některé stránky proměnil také v roce 2012, a to v souvislosti se setkáním spolužáků po čtyřiceti letech, které se za hojné účasti odehrálo v červnu; bylo totiž třeba přidat fotografie právě z tohoto setkání.
Při stejné příležitosti jsem také z původních textů vybral podstatnou část, zredigoval ji a vydal vlastním nákladem v malé, stostránkové brožurce s názvem Vzpomínky podželeznohorské. Hlavně pro ty, kteří zatím nenašli cestu k internetu, a přece by si chtěli rovněž zavzpomínat.
V roce 2022 jsem přidal fotografie ze setkání v letech 2002, 2017 a 2022 a stránky ještě trochu poopravil. Nově přibyly fotografie ze setkání v roce 2025.

Věřím, že si tohle povídání přečte někdo z bývalých spolužáků nebo někteří vrstevníci, kteří znají souvislosti, a že jim to připomene chvilky dětství. O nic jiného mi ani nešlo. A když se to tak vezme, v těch vzpomínkách je i kus historie, výpověď o tehdejší době, byť velmi subjektivní. Je jen škoda, že se nedochovalo víc fotografií.
Přivítám každý komentář či novou vzpomínku, které kdokoliv pošle na e-mailovou adresu jilji.zaruba@seznam.cz. Ať je toho tady víc než jen to, co v paměti uvízlo jednomu člověku.