drobné libické obrázky   ||   část o obci a okolí   ||   vzpomínky   ||   9. stránka z 66

Libice nad Doubravou
Různé

Libice nad Doubravou Foceno od Kroměšína a stavení zcela vlevo je bývalý lihovar. I s vysokým komínem, jaký mívají továrny. Komín mě vždycky utvrzoval v tom, že Libice není jan tak obyčejná vesnice. Má zámek, pivovar, lihovar, kostel a náměstí. Z lihovaru zůstalo jen torzo.

Libice nad Doubravou Fotografováno z rovinky pod Kopcem. Dnes by se už snímek pořídit nedal, protože před těmito domy stojí řada dalších domů a zahrádek.

Libice nad Doubravou Příjezd od Štěpánova. Do vilky vlevo jsme jako kluci chodili k paní Nádherové na stříhání. Podrobnosti si už nepamatuju, zůstala mi jen vzpomínka na otáčecí dřevěné křeslo a zvláštní pocit lehké hlavy, když jsem odcházeli.

Libice nad Doubravou Příjezd od Sokolovců. Čím dál častěji tudy jezdívaly traktory ke kravínu, proto na této komunikaci nebyla nouze o bláto. Tam, kde stojí sloup elektrického vedení, končil veřejný vodovod. Byla tam taková šachta, odkud vedlo potrubí ke kravínu.

Libice nad Doubravou Příjezd od Sokolovců podruhé. Je zajímavé, že se během posledních čtyřiceti let stromy kolem této cesty vyměnily minimálně třikrát. Chodívali jsme tam na jablka, švestky nebo hrušky. Stromy byly vysoké a košaté, zejména hrušeň na křížovatce Pod skálu a ke Štěpánovu. Pak všechno zmizelo. S novými příkopy se objevily nové podivné stromky a teď tam rostou břízky... Ty proměny jsou dobře vidět tady.

Libice nad Doubravou Takhle vypadala požární nádrž Na obci někdy v polovině šedesátých let. Jako Čihadeláci jsme neměli důvod tenhle rybníček navštěvovat, snad jen když zamrzl a my jsme tam chodili hrát hokej. Takže ho moc dobře neznám, bylo to totiž teritorium Druhokončáků. Nádrž nebyla oplocená.

Oplocená není ani dnes, jak dokazuje tento barevný snímek z roku 2004.

Ovšem v 70. letech oplocená být musela, protože černobílá fotka je právě z té doby.
Libice nad Doubravou
Libice nad Doubravou

U silnice ke Štěpánovu, někde v místech, kde končí zahrádky, ale na opačné straně, stála mohutná hrušeň. Často jsme na ni lezli. Vedly zkrz ní telefonní dráty. Tenkrát nebývaly v kabelu jako dnes, ale volně na sloupech. Mohlo tam být tak deset, možná dvacet drátů, dalo se na ně sáhnout holou rukou, ale nikdy jsme to neudělali. Tajemné navíc bylo, když hučely nebo spíš bzučely. Říkali jsme, že zrovna někdo telefonuje.

Další vysoká hrušeň stávala asi o pět set metrů dál ke Štěpánovu, za oběma zatáčkami, ale na její hrušky jsme chodili jen zřídka. To jsme spíš zkraje léta pilně navštěvovali třešňovku, která byla (a dodnes je, jen poněkud prořídlá) od křížku ke štěpánovskému zámku.
úvodní   ||   první   ||   předchozí   ||   další stránka


60. léta
minulého století


přidejte vlastní
vzpomínku

do
návštěvní knihy

  úvodní  

  první  


  návštěvní kniha  


  historie  

  1801-1900  

  1901-1918  

  1919-1945  

  z obecní rady  

  cesta liběcká  

  písemnosti  

  kostel  

  cestopis  

  socialismus  

  dekret  

  hasiči  

  vzpomínky  

  z Hradiště  

  od hřbitova  

  u Barťáku  

  na Nádržce  

  stromy  

  ze střechy  

  různé  

  poznámky  

  další  

  školní vzpomínání  

  fotogalerie  

  nejstarší

  ze stejného místa

  bez komentáře  

  střípky

  masopust

  galerie  

  obrazy

  kresby

  doubravka  

  historie

  pověsti

  příroda

  fotografie

  okolí  

  Železné hory

  Doubrava

  kontakty  

  autor