drobné libické obrázky   ||   o obci a okolí   ||   historie   ||   založeno v roce 1999   ||   16. stránka z 66
Cesta liběcká (1. část)


Pokračujeme ve své cestě. Sestupujíce povlovně stále po nynější cestě co původní a majíce Libici a Hradiště stále na očích, přijdeme do nížiny k většímu potoku Crhovce (Cerhovce), přes nějž vede mostek, vedle něhož v pravo spatřujeme starý brod, jímž druhdy se jezdívalo, což patrno při vchodu i východu z brodu. Asi sto metrů níže padá Crhovka do Doubravy. Cesta místy, zvláště u brodu, má starodávné vzezření. Odtud asi za deset minut vcházíme do starobylého městečka Libice, majícího velmi malebnou polohu na pravém břehu Doubravy v kotlině, obstoupené pěknými pahrbky. Ušli jsme ze Žďáru 30 km. Tedy právě polovici cesty do Čáslavě.

Text je z publikace
Cesta Liběcká
v dějinných proměnách
se stezkami vedlejšími
a strážnicemi

autorů Fr. Horáka
a Em. Chramosty,
1923, knich. O. Janáček nakladatel v Praze

Tento text jsem získal už jako opis zmíněné knížky, takže nemusí být zcela přesný. Zvláště v dobovém pravopise. Také si nejsem zcela jistý pořadím částí.

Za pozornost stojí, jak autoři popisují příchod do Libice. Jdou podle Doubravy od Sokolovců, přecházejí Cerhovku a první stavení, na které narazí, je až pivovar. Ten popis je asi sto let starý.



Bývalý pivovar.
Jeho bezprostřední okolí bylo pravděpodobně osídleno jako první.

První budovou po pravé straně jest panský pivovar novější stavby, naproti němu přes cestu po levé straně na nízkém pahrbku jest hospodářské stavení náležející k pivovaru, bývala to vinopalna. Jest nyní přestavěno, mělo před tím, ještě v r. 1898 starožitné vzezření, bylo však velmi sešlé, nazývalo se někdy Starým dvorem. Dle polohy a seskupení okolních domků při potůčku patrno, že jest to nejstarší část Libice, a zdá se, že právě tu stával kdysi dvorec Ljublatův, zakladatele Libice a obnovitele cesty Lubětiny. Jest to komplex vícero starých budov, velice sešlých, nyní však částečně přestavěných, jenž mají vzhled od ostatních domků, jako by bylo místo to bývalo kdysi opevněno. Ještě v r. 1898 vedla hlubší cesta kolem tohoto hospodářství, což bylo velice podobno dávnému příkopu. Byla to snad původní libická tvrzka, neboli opevněné bývalé sídlo Ljubjatovo?

Jdouce odtud ulicí k náměstí a přestoupivše potůček s čistou vodou, pozorujeme po pravé straně, asi uprostřed ulice, nejstarší domek v nynější Libici, č. 47, bývala to zdejší škola. Jest to dřevěné stavení o jednom okně, v čele do ulice s prkennou lomenicí.

Proti nám na malé výšině zírá zdejší farní kostel sv. Jiljí. Jest to velmi skrovná stavba a velmi jednoduchá v slohu barokovém s přistavěnou zvonicí s bání se třemi zvony, z nichž nejstarší jest z r. 1759. Kostel pro obsáhlou farní osadu, rozkládající se i po horách Železných. Byl již v r. 1350 farním pod patronátem opatů Vilémovských. Z náhrobku kostela zdejšího uvádíme N. pána Předbořského na Předboři r. 1584 zemřelého, pak nekdějšího majitele panství Norberta Haugvice z Biskupic. Vedlejší oltář zdobí Mariánský obraz, darovaný hr. Ferd. Kustošem ze Zubří a na Lipce. Projdouce slušným a prostorným náměstím máme před sebou zámek náležející zemř. baronce z Ritterštejnu a na Filipově, za nimž se rozkládá park.

Při silnici proti kostelu jest velmi slušná dvoupatrová budova obecních škol (5. tř. a paral.), o které dlužno říci, že její rozšíření a zvýšení stalo se přiměřeně a ve stejném slohu, jako by na jednou vystavěna byla, čehož nevšude na úkor vzhledu bývá šetrno.

Obec má 86 čísel a 880 obyvatel.
Uvedeme nejhlavnější črty z dějin tohoto památného městečka.
O původu jména jsme se již na počátku zmínili. K tomu dodáváme, že jménem tím zaměstnával se již Pejzl, Vocel, F. Palacký, Jireček a dr. Kalousek. Nejstarší forma jména toho z 12. stol. jest Lubac (vysloveno Ljubjac) z listiny z r. 1126 a 1144, v knihách konfirm. z r. 1355 Libecz, z r. 1362 Lubiecz (vysl. Luběč), v deskách zemských z r. 1515 již Libicz (= Libic č. Libice), Palacký četl Liběč místo Liběc, jméno to, jehož lid nyní nezná, položil na první místo svého "Poppisu". Původní jméno Lubac zní v nové češtině Libeč, že však jmenuje se nyní Libice, vzalo nepravidelnou proměnu (dr. Kalousek v Pam. Arch. X.). Že by se osada ta prvotně nazývala "Libětín", jak p. Neudörfel ve spise "Doubrava" (Doubravský údol) uvádí, není ničím doloženo. Forma "via Lubetina" z r. 1144 pochodí nikoliv od jména osady, nýbrž od jména osoby "Ljubjata" (Lubata), zakladatele této osady a původce, resp. obnovitele cesty Libětiny asi z 10. století.

Nejstarší zmínka o Libici jest z r. 1126, když kníže Soběslav I. újezd Libický daroval kostelu Olomouckému (circuitum Lubac), pak z r. 1144 v listině na počátku námi často jmenované, již kníže Vladislav II. k žádosti biskupa Zdika kostelu Olomouckému darování to potvrzuje (circ. de Lubac). R. 1387 potvrzuje Jíra z Jeníkova, že od opata Vilémovského obdržel ves Maleč v okrsku Libickém (in districto Libiciensi) na čas života. Z těchto úryvků poznáváme, že byla Libice od 12. stol. državou zeměpanskou, jako všechny pomezné lesy, pak dána v tomto století s celým újezdem (od potoka Palavy či Spalavy až k řece Oslavě na Moravě dlouhým pruhem mezi řekami Doubravou a Chrudimkou) kostelu Olomouckému, ve 13. a 14. stol. náležela (severní části býv. újezdu) klášteru Vilémovskému, po jehož zaniknutí přešla do světských rukou.

Řádu Něm. Rytířů náležela Libice (jak myslí p. Neudörfel v dotyč. spise), jemu náležela toliko střední část býv. újezdu Libického, totiž les Slubický (Zlubichki v listině z r. 1252 od pramenů Doubravy a Chrudimky po Markvartice a Branišov). V 18. stol. náležela hr. Kustošům ze Zubří a na Lipce (na Železných h.), 1727 hr. Jindř. Metternichovi, pak hr. Děp. Buttlerovi z Klarenbachu. 1731 svob. pánu Norb. Haugvicovi z Biskupic. 1759 hr. Václavu Heymerle, pak pánu Laryšovi. 1775 koupil Libici Antonín Leopold Beleslavský z Rittersteinu. K prosbě Benedikta Boleslavského z Rittersteinu byla ves Libice r. 1798 na Městýs povýšena a trhy obdařena.
Několik minut odtud na levém břehu Doubravy leží na návrší dvůr s úředním domem a zaniklá osada Kroměšín (v listinách Kromišná, od osobního jména Kromiša), kde stála již ve 13. stol. malá tvrz Budislav z Kroměšína (de Cruma tschungen) svědčí 1278 na privilegiu Něm. Brodském. V 17. stol. tu seděl Jan Hynek Předbořský z Předboře. Dvůr a ves Kroměšín jmenuje se ještě k r. 1630. Dle toho vzala osada za své ve 30leté válce. V 18. stol. jest spojená s Libicí. Před časem tu stávala při Doubravě papírna, pak mlýn a nyní jest z toho nově upravená leštírna skla.
Asi 1 km od Libice k severovýchodu jest nad potůčkem víska Suchá s několika domky, náleží k Lánům. Ještě Schaller ji uvádí r. 1787 s pěti dom. čísly. Palacký r. 1848 se zmiňuje o ní již jen co o samotě. Snad tu kdysi bývala větší osada.

Níže pod Libicí u Doubravy jest brusírna skla náležející příčidlivému, důmyslnému a vždy ochotnému panu Pešoutovi. Týž pán se velice zajímal o cestu Libětinu a ochotně čeho on o ní věděl, s námi sděloval. Též s nevšední ochotou vykládal a názorně vysvětloval celý postup broušení skla. Brusy upevněné na kolmé ose jsou z tvrdého pískovce, litiny, k jemnější práci z mědi, cínu, pemzy, ještě k jemnější ze dřeva, korku a angl. hlinky. Též se tu sklo řeže a ozdoby jako hvězdice, ornamenty, monogramy a pod. do něj ryjí. Hotové výrobky rozesílá do celého světa. Všechny stroje hnány jsou vodní turbínou o 16 koňských silách. Důmyslný majitel též mlátí obilí touto turbinou. Zelinářskou a květinářskou svoji pěknou zahradu zalévá jednoduchým kolem s nálevkami, v nichž se voda s náhonu vyzdvihuje a do zahrady metá. Dříve tu byl mlýn a celý závod nalézal se výše nad Libicí pod Horním Sokolovcem v krásném Mariánském údolí.

Hrozná povodeň dne 20. června 1883 chotěbořskou valchu a později brusírnu skla pana Pešouta ztroskotala, takže obyvatelé jen stěží vyvázli životem. Majitel postavil na stráni nad zničenou brusírnou kříž a tuto přeložil níže pod Libici, kde nyní jest.

V Libici našli jsme v lidu živé upomínky na dávnou cestu, která tudy vedla, pověsti k cestě neb hradišti se táhnoucí - mimo hrad Sokolov - přišli v zapomenutí, neb není možno, by jich tu bývalo. Zde měli strážníci neb chodové svoje obydlí, při vpádu nepřátelském hledali útočiště s okolními obyvateli na blízkém hradišti, i opuštění, jehož počátku nemáme zpráv.

Při naší cestě prováděly kolonizaci hlavně kláštery Žďárský, Vilémovský, Drobovický, pak páni z Lichtenburka a Ronova, mimo to menší zemané, jinde též králové na svém zboží hojně osad zakládali. Poněvadž se naše cesta od Vilémova k Čáslavi již neměnila, jen hlavně v bývalém pohraničním hvozdě, tedy zvláště zřetel obracíme ke kolonizaci pomeznímu hvozdu, totiž újezdu Libickému a lesů příležících.

Listiny z r. 1126 a 1144 jednající o újezdu Libickém nejmenují mimo Libici ještě žádné jiné osady v končině té, leda že v částce přebývají lidé, jež vůbec se jmenují stráž. Od Libice až ke Žďáru byl v té době - ve 12. stol. - prales. Osada Libice a Žďár s dřevěným kostelem stály asi již v 10. století. Další kolonizace jest komendy Drobovické či řádu Německých rytířů. Jan z Polné obdaroval též řád Německých rytířů čili Pruských křižáků, založený v Čechách r. 1190. V potvrzovací listině krále Václava I. dané na Křivoklátě ze dne 7. července 1242 neb 1252 praví se: "...když tedy šlechetný muž Jan, syn Zdislavův (Zbraslavův) jisté statky nábožným mužům, urozeným mistrům a bratřím Jerusalemského německého špitálu P.M. pro zásluhu v nebi s Naším povolením daroval, totiž Drobovice, Příslavice, půl Vinařze vším příslušenstvím a jim též les dal, nazvaný Zlubichki (Slubický), kterýž leží mezi řekami Kamenicí a Dúbravicí, od temniš» těchto řek dolů až ke statkům dcery Anny, pak až k vesnicím Branišovu, Markvaticům a Přechodu se táhne, při tom jim podací právo kostela Polenského P.M. s dvěma vsemi a příslušenstvím postoupil, které obě Jankov se nazývají..."

Originál jest v Prusku. Osady tyto mohly vzniknout až ve 13. stol. Dle A. Sedláčka ležely statky dceřiny asi dále na Železných horách, jak ze stylisace listiny patrno.
Kolonisace kláštera Vilémovského počala časněji. Klášter obdržel již při svém založení (1120) od Vil. z Sulzbachu rozsáhlé území a okolní osady blíže kláštera, zvláště v úrodnějších nížinách, stály mnohé snad ještě dříve. Klášter počal obdrženou půdu ihned kolonisovati, zvláště rozsáhlé lesnaté dosud neobydlené území. Měl v okolí naší stezky mnoho zboží. Mimo bývalého panství Vilémovského náležela mu celá severní část Libického újezdu, totiž od dvora Přechodu nad Sokolovem od řeky Doubravy přes hory Železné až po řeku Chrudimku (Sokolov, Libice, Polom), dále k severu nynější Malecko, část nynějšího zboží Běstvinského, část nynějšího zboží Ronovského (Heřmaň, Přísečno, Borek, Kněžice, Biskupice), část zboží Jeníkovského, Hostačovského i Žlebského, celý rozsáhlý újezd Bojanovský při řece Chrudimce (větší díl Nasavrckého, větší část Habrska a část Ledečska).

Cesta Libětina vedla koncem 12. stol. od hradu Sokolova až do Zehub u Žleb výhradně územím tohoto kláštera, ve 13. a 14. stol. pak s výjimkou Chotěboře. Vzdálené zboží bývalo pronajaté. Nejprv osazeny krajiny úrodnější, pak hornaté. Habrsko kolonisováno již ve 12. a části 13. stol. Jindřich z Lichtenburka obdržel totiž tento újezd od kláštera r. 1329 k důkladnějšímu kolonisování na dobu života. Osady v tomto lese klášterem dosud založené byly jen skrovny, nebo postupní listina z r. 1329 mluví většinou o vískách - Villullae. Ve 14. stol. byla veškerá půda klášterní již zkolonisovaná. Krajina při cestě blíže Vilémova byla dle toho mnohem dříve obsazena než v bývalém pomezném hvozdě blíže Žďáru.
  pokračování ve 2. části  

předchozí / další stránka
drobné libické obrázky   ||   obec a okolí   ||   historie   ||   autor © jiljí záruba   ||   16. stránka z 66


právě čtete
první část

druhá část
je zde

  úvodní  

  první  

  návštěvní kniha  


  historie  

  1801-1900  

  1901-1918  

  1919-1945  

  z obecní rady  

  cesta liběcká

  písemnosti  

  kostel  

  cestopis  

  socialismus  

  dekret  

  hasiči  

  vzpomínky  

  z Hradiště  

  od hřbitova  

  u Bartáku  

  na Nádržce  

  stromy  

  ze střechy  

  různé  

  poznámky  

  weblog  

  školní vzpomínání  

  fotogalerie  

  nejstarší

  ze stejného místa

  bez komentáře  

  střípky

  masopust

  nevešlo se jinam

  nejnovější

  galerie  

  obrazy

  kresby

  doubravka  

  historie

  pověsti

  příroda

  fotografie

  okolí  

  Železné hory

  Doubrava

  kontakty  

  autor


  další nabídka  

  libická radnice

  libické stránky  

  libický Sokol  

  zárubova galerie  

  fotografie

  odkazy

  pražské sochy

  blog