drobné libické obrázky   ||   o obci a okolí   ||   historie   ||   založeno v roce 1999   ||   13. stránka z 66
Výpisy z kroniky (1901-1918)


1901
Velmi poklesla školní docházka. Rodiče nechávali děti doma, místo aby je pravidelně posílali do školy. Děti síťovaly dlouho do noci, aby si touto prací vydělaly co nejvíce peněz. Mládež pak nejen tělesně, ale i duševně krněla.
Na náklad majitelky panství paní Emilie z Rittersteinu byl postaven nový hřbitov za Libicí při cestě na Leštiny. Na dosavadní hřbitov u kostela přestalo se pohřbívat, byl určen k zániku.
1902
Text je z almanachu
Libice nad Doubravou 1795-1995
Vydáno k 200. výročí povýšení Libice n. D. na městys


Viz předcházející a následující části.


Tento snímek zřejmě pochází z počátku dvacátého století. Jde určitě o libické stavení. Vím, že si fotografii otec půjčil od pana Lédla, aby si ji mohl okopírovat, ale nejsem si jistý, o jaký dům jde, respektive, zda je to opravdu původní domek Lédlových.

Kladnou stránkou síťkování je ta okolnost, že rodiče mohou z výdělku děti více nasytit a lépe obléknout.
6. března pospíchal sbor k ohni na Novém dvoře, zvaném Nouzov, mezi Novou Vsí a Vískou. Při jízdě stalo se velké neštěstí. Hasiči Gronovi z Libice, čp. 53, byly přejety nohy. Tento úraz neměl pro něho následků.
9. 4. navštívil obec nejdůstojnější pan biskup Eduard Brynych. Postavena slavobrána, objednána hudba z Chotěboře a 4 kg střelného prachu na střílení z moždířů. Hasiči dostali za vítání biskupa od zdejšího faráře 1 1/2 hl. piva.
26. října byl vysvěcen nový hřbitov.
Kampelička se vzmáhá. Zvolen nový pokladník p. Václav Vltavský za roční odměnu 20 korun.
1903
Odešli učitelé František Pelikán a Jan Kluk, přišli Terezie ...řová (v originálu nečitelné) a František Paleček. 9. 7. zemřel učitel Josef Ludmila.
Obec povolila stavbu domku čp. 47 p. Josefu Břízovi. Zde stávala sekretárna, v níž byla první škola v Libici. Jmenovaný asi sekretárnu zboural. Zamítnuta žádost o povolení třetího výčepu vína p. Novotnému v čp. 10. Z obce byla vypovězena A. Fantová pro nedovolený poměr. Na synka platí obec měsíčně 5 korun a na šaty příspěvek ročně 4 K.
1904
K návrhu faráře Č. Jůzla byly prodány a poraženy 3 lípy u vchodu do kostela. Byly staré asi 400 roků. Největší z nich přesahovala kostelní věž asi o 1 m. Mimo kládu kmene, která měla obsah 2 m3, bylo z ní postaveno 3 m3 štěpinového dříví na palivo. Všechny 3 lípy byly prodány za nepatrnou cenu 15 K z toho důvodu, protože v podmínkách prodeje se kupující zavázal hraditi škody kácením způsobené. Návrh na skácení učiněn z obavy před možností vyvrácení lip větrem a poškození kostela. Poražené lípy byly však zdravé. Bylo-li udané stáří 400 let správné, lze usuzovat, že byly osazeny na památku postavení kostelní věže nebo dostavění kostela. Tato doba odpovídala by i pověsti zachované mezi lidem, že kostelní věž byla postavena z materiálu rozbořeného hradu Sokolova.
V tomto roce přestal zdejší pivovar vařit pivo. Pivovar pěstoval na Libici chmel. Protože pivovar patřil zdejšímu velkostatku, žádá obec velkostatek, aby přebytečnou vodu z pivovaru přepustil obci a umožnil tak zřízení obecní kašny, o níž se uvažuje.
1905
1. 9. Otevřena nová škola v Bezděkově. Tím byly od zdejší školy odškoleny další obce: Bezděkov, Štěpánov a Hařilova Lhotka. Tím klesl počet přiškolených obcí z původních 20 v r. 1783 na pouhých 7. Škole ubylo dalších asi 100 dětí a tím i jedna třída. Na škole zůstalo jen 5 tříd se 350 žáky. Odešly učitelky Marie Mervartová a Mocová, přišla Marie Čermáková. Místní školní rada rozpočtuje na školu 3,30 K (tento údaj se zdá být nesmyslný nebo neúplný, ale takto je uveden v originále). Zamítla rozšíření školní zahrádky a zakročuje proti kouření starších dětí.
1906
O pouti 2. září vypukl oheň ve stodole p. Františka Klimenta čp. 43, který se rozšířil na obytné stavení jeho, na domek pí Němcové, na stodolu a hostinec p. Neuwirtha a na jednopatrový domek p. Teplého, čp. 36. Požár začal v 9 hodin dopoledne. Služby boží byly přerušeny. Všichni spěchali k ohni, ale nemohli zabránit šíření ohně, protože nebylo dostatek vody a východní vítr přenášel oheň dál.
1907
2. 7. přihnal se večer o 1/2 6 od Chotěboře tak černý mrak, že nastala úplná tma. Rychle zmizel, ale za ním se přihnal další mrak, z kterého se sypaly kusy ledu až 5 dkg těžké, velké jak slepičí vejce, které rozbíjely vše: lepenkové střechy, okna, stromy a osení. Ve škole bylo rozbito 68 tabulek skla. Mladé stromky potlučeny, růže zpřeráženy, květiny a zelenina rozbity a do země zatlučeny. Škoda na polích byla veliká. Nejvíc byly postiženy pozemky od Samoty k Suché.
1908
24. 10. konala mládež školní slavnost stromkovou na paměť 60 letého jubilea panování Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. V týž den vysazeno bylo v Bažantnici mládeží školní 19 lip a 24 kaštany kol silnice vedoucí z Libice do Libické Lhotky, sice před a za mostem. Slavnosti této přítomni byli členové místní školní rady a členové obecních zastupitelstev z Libice a přiškolených obcí, mimo to hojně rodičů dítek. Na místě k sázení určeném promluvil řídící učitel k dětem o lásce k rostlinám a stromoví a o významu jubilea 60 letého panování Jeho Veličenstva. Dítky školní přednesly vhodné básně a písně vztahující se ku slavnosti stromkové a jubilejní. Po ukončení sázení zapěna všemi přítomnými rakouská národní hymna.
1909
Obecním strážníkem jmenován Rodolf Zborník. Obecní zastupitelstvo zamítlo volbu místního zastupitelstva. Souhlasí s částkou 60 h, kterou bude vybírat c.k. pošta za dopravu osob z Libice do Chotěboře. Žádost o zřízení četnické stanice v Libici nebyla vyřízena pro nedostatek četnictva. Okresní hejtmanství upozorňuje obecní zastupitelstvo, že ztratí nárok na subvenci, nezačne-li stavět vodovod. Proto usneseno začít se stavbou v r. 1910.
1910
Koncem roku bylo provedeno sčítání lidu a dalších ukazatelů:
Libice - lidí 618, domů 89, koní 38, krav 117, ovcí 2, koz 32, prasat 77, včelstev 37, slepic 976, hus 91, kachen 19
Lib. Lhotka - lidí 176, domů 30, koní 2, krav 42, ovcí 0, koz 9, prasat 29, včelstev 11, slepic 319, hus 45, kachen 2
D. Sokolovce - lidí 200, domů 30, koní 1, krav 24, ovcí 0, koz 24, prasat 10, včelstev 0, slepic 187, hus 23, kachen 3
H. Sokolovce - lidí 46, domů 7, koní 0, krav 13, ovcí 0, koz 3, prasat 8, včelstev 8, slepic 81, hus 17, kachen 0
Celkem - 1040 / 156 / 41 / 196 / 2 / 68 / 124 / 56 / 1563 / 176 / 24
Obecní zastupitelstvo souhlasí, aby ve zdejší obci bylo sídlo kominického obvodu. Jmenuje Rudolfa Zborníka definitivním strážníkem s ročním platem 100 K. Vodovod se nestaví pro odpor p. barona.
1911
15. 10. bylo provedeno svěcení nově opraveného kostela. V tento den všichni lidé ozdobili své domy a vyvěsili prapory. Pouť se slaví první neděli v září, v pondělí hned posvícení. Libická Lhotka drží posvícení o 14 dní později. Dříve se slavila ještě pouť v polovině července, při ní byla pořádána hostina z výtěžku mariánského pole. Tato pouť zanikla za II. světové války kolem roku 1940. Byla slavena asi 300 let.
1912
12. června vykonalo 120 dětí výlet do Třemošnice a na hrad Lichnici. Rolníci Václav Maška čp. 7, Křivský Josef čp. 12 a Březina Antonín čp. 41 zdarma zapůjčili okrášlené povozy ku celodennímu výletu.
Z 302 žáků školy bylo proti 62 dětem zavedeno trestní řízení pro nedbalou docházku školní. Ačkoliv se vyučovalo až od 1/2 9, přece značný počet dětí přicházel pozdě do školy. 7. 10. zemřel řídící učitel Bohumil Kopecký na srdeční mrtvici. Působil zde 24 a 1/2 roku. Na pohřbu bylo 80 učitelů. Řídícím učitelem jmenován byl František Sedlický. Přišel učitel František Daniel. Zakoupen šicí stroj za 96 K.
Podzim mokrý, otavy hnily na lukách. Koncem října mrazy. 2. 12. pěkně, že lidé sekali otavy. O vánocích létaly venku včely.
Pro školu byl koupen zvonek za 36 K. Oznamoval se jím počátek a konec vyučovací hodiny.
1913
Pan baron zakoupil pro kostel nové varhany za 3000 K. Hasičský sbor zvolil velitelem Josefa Břízu. Sbor oslavil 30 let svého trvání následujícím pořadem: vítání sborů a hostí, průvod od pivovaru ke škole, přednáška okresního tajemníka o povinnostech hasičstva, župní hromada, odpoledne poděkování p. baronovi za darovanou stříkačku, od školy do pivovaru, tam koncert a večer věneček. Pan baron věnoval 120 K.
1914
Hasičský sbor jel 26. 2. v noci k požáru Branžovského dvora, 19. 4. k hořící pasece u Boroviny,
26. 4. k ohni na Štikově. Stará stříkačka z r. 1888 prodána do Kladerub za 505 K. 16. 6. koupena nová stříkačka na pérách za 2333 K. Nová stříkačka zkoušena 26. 7., v den, kdy byla vyhlášena mobilisace.
1915
Do války odešlo mnoho zdejších občanů a učitelé Josef Tecl a František Řezníček. Nastává drahota. Boty perka stojí 27,60 K, brambory 30 h, hovězí maso 3,90 K, vepřové 5 K, pivo 40 h, chléb 48 h, mouka pšeničná 1,20 K. 15. 8. prý nebyla vůbec mouka ke koupi.
Sklep školní budovy býval plný vody. Celá budova trpěla vlhkem. Letos na jaře tam bylo 65 cm vody. Aby se sklepa mohlo použíti, bývalo tam děláno dosti nákladné lešení, které v několika letech vždy shnilo. Před lety byla k odvodnění sklepa postavena pumpa se studní. Stálo to mnoho set korun, pumpa se musela obnovovati - v suchých rocích dala se ještě voda odstranit - za hodně peněz, v mokrých to vůbec nebylo tímto způsobem možné. Místní školní rada uznávala závadu, ale bála se velkého nákladu. Předseda místní školní rady Václav Vltavský a řídící učitel František Sedlický zjistili, že není třeba vésti kanál do Bárovky, nýbrž že stačí kanál u Hrstků (čp. 14) přes silnici vedený k odvedení vody ze sklepa. Za 50 K byl zbudován tento kanál (přípojka ze školního sklepa). Před školou byla postavena podezdívka zahrádky, kolem dřevěný plot, ale podle slibu místní školní rady bude příště dán plot železný. (Stalo se až v r. 1954.) Opravena na škole střecha.
Zastavena práce v Pešoutově brusírně skla. Skláři se odstěhovali.
1916
V obci konány sbírky peněžité, sbírky vlny, kaučuku, jahodových a ostružinových listů, vařena šípková povidla, sbírky mědi, mosazi, olova, cínu, zlata, kostí a hadrů.
Válce byly obětovány i naše zvony. V polovici října přišlo několik dělníků, aby odvezli zvony, zvony staré, vyprávějící o dávných dobách naší obce, pamětníci dobrý i zlých dob. 3 velké a 1 malý zvon o váze 773 kg naposledy se rozhoupaly, aby si samy sobě odzvonily hrany. Potom byly rozbity a shozeny okny s věže dolů. Této události přihlíželo mnoho občanů. Nebylo snad člověka, jemuž by nebylo oko zvlhlo. Vždyť zvony slýchal ráno, v poledne, večer, zvonily při poslední cestě zesnulých. Proto jejich poslední zvuk dojal tak všechny lidi. A přec, vždyť to byl jen kus kovu, který se dá časem nahradit. Zde však byly brány k hrozné věci, k zabíjení lidí a ničení jejich majetku. Kolik lidí zabila děla ze zvonů vyrobená, kolik majetku zničila, kolik slz způsobila, kolika dětem vzala tátu a ženám muže? Tak byly nenasytnému molochu války obětovány životy milionů lidí a i naše staré zvony. Zůstal pouze 1 malý zvonek ve vížce nad oltářem.
1917
V důsledku válečných událostí zhoršila se i školní docházka. Příčinou byla drahota obuvi a šatstva. Boty pro děti stály mnoho korun, metr látky asi 60 K. V tuhé zimě nemohly špatně oblečené chodit do školy. Pak to byl i nedostatek pracovních sil, protože skoro všichni muži byli již ve válce. Byly zde případy, že 12 letý chlapec dělal jako samostatný hospodář.
Mezi dětmi řádily spalničky, spála, tyfus.
Řídící učitel Josef Lebduška kromě práce ve škole byl jednatel aprovisační komise, žňové komise, pečoval o uprchlíky v obci, byl členem rekvisičních komisí na obilí, brambory a máslo, vydávány lístky na chléb, cukr, kávu, petrolej, krupici, svíčky, máslo, jáhly a uhlí. Napsal lidem 1235 různých žádostí. Když lidé nedostali nebo dostali málo mouky, byl on tím vinen. Se vším se běhalo na něho. Docela k němu přišla i jedna paní, že prý nechce cukr kostkový, ale homolový. On když je jednatelem aprovisační komise, musí se jí o tento cukr postarat. Proto si shora jmenovaný chudák v zápise naříká, že "muka očistcova nemohou být větší proti těmto mukám a doufám, že když si muka odbývá již na zemi, že po smrti jej čeká jen blaženost nebeská."
Milý čtenáři, který budeš jednou číst tyto řádky, jistě se nad nimi usměješ. Zařadil jsem je pro zpestření, abys dostal chuti dalšího čtení.
1918
28. října přišla do obce zpráva o samostatnosti a vyhlášení Československé republiky. V radostném zápalu byly 29. října vyvěšeny po celé obci prapory a svinuty až 5. listopadu. V neděli 3. listopadu pořádána na oslavu veřejná slavnost, jíž se zúčastnili všichni obyvatelé. Dopoledne přišla Hospodářsko-čtenářská beseda se svým praporem na děkovné služby boží, po nichž jsme prvně v kostele z vroucích srdcí zapěli Kde domov můj. Odpoledne ve 2 hodiny shromáždili se občané a žáci před spolkovou místností Besedy a za zvuků řízného pochodu kráčeli na náměstí k řečništi. K lidem promluvil pěknou řeč pan farář Josef Brukner. Po proslovu za zpěvu písně Hej, Slované a jiných písní, dal se průvod na pochod městečkem. Při chůzi zdravila mládež jásavým Nazdar skupiny diváků před domy. Po návratu průvodu k besední místnosti (čp. 37) zazpívali jsme spolu s hudbou Hej, Slované a Kde domov můj. Celé shromáždění provolalo slávu novému státu a milá slavnost skončena.

předchozí / další stránka
drobné libické obrázky   ||   obec a okolí   ||   historie   ||   autor © jiljí záruba   ||   13. stránka z 66


o pouti 1906
hořelo


v roce 1916
odvezeny zvony

38 koní
v roce 1910

  úvodní  

  první  

  návštěvní kniha  


  historie  

  1801-1900  

  1901-1918

  1919-1945  

  obecní rada  

  cesta liběcká  

  písemnosti  

  kostel  

  cestopis  

  socialismus  

  dekret  

  hasiči  

  vzpomínky  

  z Hradiště  

  od hřbitova  

  u Bartáku  

  na Nádržce  

  stromy  

  ze střechy  

  různé  

  poznámky  

  weblog  

  školní vzpomínání  

  fotogalerie  

  nejstarší

  ze stejného místa

  bez komentáře  

  střípky

  masopust

  nevešlo se jinam

  nejnovější

  galerie  

  obrazy

  kresby

  doubravka  

  historie

  pověsti

  příroda

  fotografie

  okolí  

  Železné hory

  Doubrava

  kontakty  

  autor


  další nabídka  

  libická radnice

  libické stránky  

  libický Sokol  

  zárubova galerie  

  fotografie

  odkazy

  pražské sochy

  blog