drobné libické obrázky   ||   o obci a okolí   ||   historie   ||   založeno v roce 1999   ||   12. stránka z 66
Výpisy z kroniky (1801-1900)


1801
V noci 29. ledna udělal se tak silný vítr, že hýbal farou. Okolo půlnoci srazil farní stodolu, v níž měl farář ještě mnoho obilí na mlácení, všechno pocuchal. šindele až do rybníka (byl na lukách za farou) a na luka roznášel. Také mnohým lidem domy a chalupy otrhal, i stodoly na Kroměšíně. Farář si dále naříká, že obilí nemohl převézti pod střechu pro vítr a nedostatek lidí, neb každý sobě dělal. Musel vše nechat pod nebem ve spadlé stodole. 31. ledna přišel déšť a mráz. Co vítr neodnesl, déšť vodou pokryl.
1820
Patron se mnoho nestaral o kostel a faru. Neboť farář si stěžuje, že od r. 1797 nedala vrchnost ani krejcaru na opravu kostela a fary. Proto i v r. 1820 provádí opravy za své peníze.
1821
20. června 1821 napadlo ráno neobvyklé množství sněhu, jenž zůstal ležet až do poledne. Potom skoro stále pršelo až do 20. srpna. Obilí na polích vzrostlo.
1822
Opravovaly se věžní hodiny, ale nechtěly jít. Byly na věži směrem do náměstí. Tehdy ovšem kostelní věž jinak vypadala. Zazděny byly díry ve věži, které zůstaly z doby, kdy se dělala věžní střecha. Kostelníkem byl Jakub Záruba, krejčí.
Na této stránce začíná text z almanachu

Libice nad Doubravou, 1795-1995. Vydáno k 200. výročí povýšení Libice n. D. na městys.

Almanach nemá žádnou tiráž, jen záhlaví, kde se praví, že materiály byly čerpány z obecní kroniky a z knih zápisů ze schůzí obecní rady.

Obecní kroniku pravděpodobně psal řídící učitel Tillman a někdy od roku 1953 na něj navázal ředitel školy Alois Brtek. Domnívám se, že zápisy do kroniky byly vytvořeny ex post v padesátých letech, anebo ještě dříve, a to jako vzpomínka na minulost.
1829
Bylo prapodivné počasí. 17. 4. na Velký pátek v poledne přišla bouřka, kroupy a příval vody, že bral z polí hlínu i s obilím. Selo se teprve kolem 15. dubna. Dříve nebylo možno, protože stále pršelo. 25. 4. ve 2 hodiny odpoledne přišel od Chotěboře černý mrak. Tma byla jako v noci. Kroupy vytloukly mnoho oken a poškodily pole. Tehdy se zde sela čočka. 27. 7. přišla nová bouřka. Opět padaly kroupy, které hodně poškodily úrodu na polích a rozbily hodně oken. 8. října přišel silný mráz. Napadlo asi půl lokte sněhu, který rozlámal mnoho stromů v zahradách i v lesích. Rozlámal také lípy a kaštany na libickém rynku (náměstí). Hrozný a žalostný byl pohled na zkázu. Na farní zahradě sníh rozlámal 50 stromů, v zámecké zahradě 200. Tohoto roku "skrze veliké mokro se narodilo mnoho červů, ti byli na způsob šneků, jako se na lukách držívají. A ti žrali zaseté obilí. Skoro pod každou hroudou nebo kamenem byl takový červ. V noci žrali, ve dne byli schovaní". Lidé museli zase dosívat obilí, protože po červech zůstala prázdná místa na polích.
1830
Byla hrozná zima. Mrazy byly tak veliké, že ptáci mrzli. Sněhu napadlo velké množství. Závěje byly až nad chaloupky a stodoly. Nebylo možné vyjít ani z domu, ani dobytek ve chlévech dost zaopatřit.
Ve zdejší obci byl institut chudých. Nebyl však ještě obecní dům, v němž by chudí mohli bydlet. Proto museli bydlet u příbuzných a u dobrodinců, kteří je vzali k sobě. Od přednosty institutu chudých dostávali chudáci měsíčně na ruku podporu z chudinského fondu. Tuto podporu dostávali chudí v Libici, Lhotce a Sokolovcích, byli-li uznáni chudými.
1847
Do tohoto roku nebyly vedeny u obce žádné knihy. Teprve v tomto roce začal vésti obecní knihy Antonín Petr, obecní účetvedoucí a hostinský v čp. 31. Záznamy jsou však skromné. Obec předplácela a odebírala podle pokladních záznamů zábavné a poučné časopisy (názvy neuvedeny) a půjčovala je občanům. Josef Petr byl posledním obecním rychtářem.
1850
V tomto roce musel vyhořet Kroměšín, protože v obecních účtech je vydání 25 troníků, které dostal doktor Pick za hojení Václava Křivského, který se v Kroměšíně v arestu popálil. Toto vězení muselo být asi ve sklepě pod zámečkem. Bližší zprávy se nedochovaly.
1853
Z uvedených zápisů je vidět, že již v r. 1853 měla obec stříkačku, ale dosud nebyl hasičský sbor. Kdy byla zakoupena, nelze zjistit.
1869
Poškodily se věžní hodiny. Starosta Josef Záruba spolu s písařem J. Janovským, truhlářem, dali je spravit Hynku Zvolánkovi z Krucemburku, prý bez svolení obecního zastupitelstva. Proto obec odmítla zaplatit jejich opravu. Od r. 1849 natahoval věžní hodiny V. Žák za 12 zl. 30 kr. ročně.
1874
Byl založen kroužek divadelních ochotníků, který sehrál 26. prosince 1874 první svou hru v Libici Marjánka, matka pluku.
1875
Zima byla tuhá. Napadlo mnoho sněhu. Potoky a řeka se rozvodnily, že děti 2 měsíce nemohly navštěvovat školu.
1876
Z 19. na 20. 5. byl silný mráz. Květy na stromech zmrzly a poškozeny vymetalé obilní klasy. 11. 6. krupobití potlouklo větším dílem úrodu. Stráně následkem lijáku byly potrhány a louky tak silně nánosem se zaplavily, že nebylo ani pomyšlení na sklizeň sena. Doubravka, Cerhovka a Bárovka vystoupily ze svých břehů, že cesty na všechny strany uzavřeny a rybník Pilka stržen jest.
1877
Obecní rozpočet měl tyto položky: starostovi 100 zl, radnímu 20 zl, písaři 36 zl 50 kr, účetnímu 15 zl 50 kr, policajtovi 48 zl, kancelářské potřeby 10 zl, policejní bezpečnost 80 zl, oděv policajtovi 24 zl 85 kr, stavební správa 30 zl 80 kr, dobročinné dávky 60 zl, školné za chudé děti 79 zl 40 kr, různá vydání 100 zl, správa cest 45 zl 70 kr, rest za chudé 271 zl 60 kr, hasičské nářadí 80 zl, celkem vydání 1002 zl 35 kr. Schodek se uhradí přirážkami k dani pozemkové, domovní, živnostenské a z příjmu.
1878
V obci byly 3 hospody a 8 kořalečních výčepů. Tyto důležité podniky byly v následujících domech: čp. 31, 33, 35, 88, 37, 43, 51, 36, 3, 1, 14 a 19. Z nich příkladně Šalamoun Tausig koupil ročně jen 104 l kořalky pro 12 kr a prodával ji po 18 krejcarech. Domnívám se, že jí muselo být mnohem víc.
Myslím, že tuto pijáckou situaci dokreslí nejlépe ta okolnost, že v tomto roce bylo několik příslušníků obce trestáno pokutami a lehčím vězením pro tuláctví a jeden čeledín byl v Chrudimi pro krádež odsouzen na 4 měsíce do vězení, později dostal ještě 15 měsíců vězení.
1879
23. 4. začala oslava stříbrné svatby Jejich Veličenstva Františka Josefa I. a Alžběty. Večer bylo zvoněním všech zvonů a střelbou z moždířů oznámeno, že slavnost začíná. Jako bleskem byly všechny domy velice osvětleny, načež se pochodňový průvod při hraní hymny v obecním domě čp. 9 sestavoval. Napřed kráčela školní mládež, za ní místní školní a obecní výbor, pak uprostřed lampiónů hudba a ostatní obecenstvo. Průvod ubíral se k faře, kde se místní důstojný pán farář Antonín Holub k výborům připojil, odtud veden jest průvod po celé osadě na vše strany a k zámku, kde se úředníci panství také připojili. Před školní budovou, farou a zámkem a naposled před radním domem (čp. 9) zpívala školní mládež za doprovodu hudby hymnu, načež se po provolání třikráte sláva Jich c.k. Veličenstvům v nejlepším pořádku průvod rozešel.
1880
28. 10. zemřel učitel a varhaník Josef Schwarc, který tu učil 39,5 roku. Byl pochován na zdejším hřbitově za účasti 15 učitelů. Bydlel zdarma v obecním domku. Vdova musela platit 40 zl ročního nájemného. Na škole učil Josef Jirásek, Antonín Štěpán a František Paul.
1881
Výroční trhy, které byly povoleny dekretem císaře Františka II. z r. 1795 pomalu zanikaly. Proto 22. ledna usneslo se obecní zastupitelstvo poraziti obecní topol a rozřezati jej na prkna pro jarmareční boudy. Dále bylo rozhodnuto půjčovati je šest let zdarma trhovcům. Uloženy budou v obecní kůlně. A tak 1. července konal se opět obnovený trh. Přes špatné počasí sešlo se na trhu 256 kusů dobytka, prodaných byly 62 kusy. Pan Karel Černý, starý z pivovaru, věnoval 1/2 hl. piva (zápis neříká komu). Největší zásluhu o obnovení trhů mají starosta Jan Kliment a řezník Jan Novotný z čp. 10, kteří za tím účelem jeli až do Prahy.
1882
Škola byla rozšířena na čtyřtřídní. Ve škole byla I., III. a IV. třída. II. třída byla umístěna v čp. 29 za roční nájem 50 zlatých. Musela však býti provedena úprava této místnosti, což si vyžádalo 238 zl. Škola měla 428 žáků, z nichž 72 navštěvovali nedbale školu. Novým učitelem byl Jan Novák a po něm František Sedlický.
Obecní zastupitelstvo žádá c.k. okresní soud v Chotěboři o zrušení trestního stíhání proti Františku Slanařovi z Libice, čp. 45, za veřejné pohanění starosty a obecního výboru.
1883
14. května byl založen sbor dobrovolných hasičů. Ustavující schůzi bylo přítomno 27 občanů. Velitelem zvolen učitel Antonín Štěpán, podvelitelem učitel František Sedlický.
Pořízena byla nová socha Jana Nepomuckého a umístěna na starém podstavci před zámkem. Kam se a kdy první socha ztratila, či rozbita byla, nelze zjistit, protože se nedochovaly žádné písemné ani ústní zprávy. Podstavec pochází z r. 1721. Novou sochu zhotovil v r. 1883 František Kettner z Labské Týnice. Při posazování na původní podstavec byla uražena kamenná koruna, jež zdobila jeho vršek, aby byl vidět letopočet na podstavci nové sochy.
1884
Odešli učitelé Antonín Štěpán a Bohumil Weisser, přišli Jan Hojer a František Paul.
Nákladem 30 zlatých byla před školou zřízena zahrádka. Vchod do školy byl prodloužen laťovou besídkou, porostlou divokým vínem. Přímo před ní byly schody na silnici. Po obou stranách besídky byly 2 zahrádky květinové, obehnané dřevěným plotem. Besídky používali někteří žáci - poškoláci k útěku ze třídy. Že se patřičně vycvičili akrobatickému lezení z okna na střechu besídky, jež sahala až po římsu 1. poschodí, a po besídce dolů, netřeba připomínat. Druhý den ovšem dostali řádnou odměnu rákoskou za tento vynikající výkon. To mi vyprávěli občané, když jsem sestavoval v r. 1956 tuto kroniku. Doufám, že mluvili pravdu.
"Čtenářská beseda" byla založena v r. 1884. Zásluhu o její založení měli: Josef Marvan, zámecký správce, Antonín Holub, farář, Josef Jirásek, řídící učitel a Josef Křivský, starosta. Členy byli většinou divadelní ochotníci. Spolkovou místnost měli v hostinci, kde byla také spolková knihovna. Název spolku říká, že jeho úkolem bylo optařovat a půjčovat členům knihy a časopisy.
1885
9. 5. byla zaslána slavné c.k. okresní školní radě vyvazovací obligace zdejší školy na 550 zlatých ze dne 1. 4. 1853. V prosinci byla upravena pro 5. třídu nová místnost u p. Františka Veselého čp. 13, za roční nájem 70 zl.
V květnu vyhořela stará škola, čp. 6. Nové stavení zde již nebylo stavěno. Místo zakoupeno na zahrádku k čp. 33.
1886
V obci zřízen c.k. poštovní úřad, který vedla manželka učitele Františka Sedlického. Byl umístěn v čp. 2.
V obci působila porodní babička. Obec jí připlácela k dosavadnímu příspěvku 6 zlatých a ještě 14 zlatých na byt.
1887
14. 1. zemřel učitel Jan Hojer. Odešel učitel František Paul. Nastoupili učitelé František Moravec a Josef Vltavský. Škola měla 5 tříd. Na školu byly dány okapové roury za 40 zl. Mezi dětmi se rozšířila spála. Několik jich umřelo. Obecní zastupitelstvo osvobodilo 64 dětí od placení školného.
1888
Hasičský sbor se uchází o novou čtyřkolovou stříkačku. Na její zakoupení dostal sbor od veleslavného zemského výboru 150 zlatých a z vlastních prostředků dává 50 zlatých. Starosta přislíbil a skutečně nová stříkačka byla zakoupena. Proto sbor vyslovil dík k rukám starosty.
1889
Úřady hrozí obci sekvestrací obecního majetku, nebude-li do 30. září podán návrh na rozšíření školní budovy. Obec namítá, že zatím nemůže školu rozšiřovat, protože měla velká vydání se stavbou silnice do Chotěboře. A tak 4. třída se dále učí v domě p. Františka Veselého, čp. 13, za roční nájem 70 zlatých a 5. třída v domě p. Tausiga, čp. 14, za roční nájem 100 zlatých.
1890
31. prosince konalo se sčítání lidu. Libice měla 88 domů, 654 obyvatel, 20 koní, 248 hovězího, 15 úlů. Libická Lhotka měla 29 domů, 185 obyvatel, 2 koně, 91 hovězího, 13 včelstev. Horní Sokolovec 7 domů, 49 obyvatel, žádného koně, 25 hovězího, 8 včelstev. Dolní Sokolovec 30 domů, 197 obyvatel, 2 koně, 28 hovězího, žádné včelstvo. Celkem 154 domy, 1085 obyvatel, 24 koně, 392 hovězího, 36 včelstev.
1891
Obecní dům čp. 9 byl prodán učiteli Františku Sedlickému za 1600 zlatých. Obecní výbor si však vyhradil stodolu pro hasičské nářadí. Kdyby tuto služebnost míti nechtěl, má jinou kůlnu vystavěti a obci k užívání odevzdati. Tímto prodejem se obec zbavila tíživých dluhů.
1892
Odbývání trhů v Lbici se úředně zakazuje. Trhy na dobytek konaly se na "tržišti", které bylo v ulici z náměstí na silnici k Štěpánovu. Tomuto místu se také říká Shániště.
10. 8. rozhodla se na své schůzi místní školní rada rozšířit školní budovu přistavěním 2. patra.
1893
Z výtěžku žákovského divadla "Dračí dráp" dostávali chudí žáci polévku a chléb v ceně 5 krejcarů. Protože bylo zakázáno konat trhy, upouští obec od upravení tržiště. Na přístavbu školy obec si vypůjčila 2400 zlatých. Z tíživých finančních důvodů zamítnuta byla oprava cest a mostu přes Doubravku.
1894
Školní dvůr byl upraven na letní tělocvičnu tím způsobem, že jíl, vykopaný při stavbě školní studny, byl rozvezen po dvoře místy až 1/2 m vysokou vrstvou, na to navezeno kamení z Doubravky, zarovnáno škvárou z lihovaru a posypáno říčním pískem. Pořízeno nové tělocvičné nářadí: lešení, bradla, hrazda, stojany, můstek ke skoku a kladina.
1895
7. září zapomněla Libice slavit 100. výročí povýšení na městys. Aby se omezily noční toulky a křiky opilých občanů, pomohou střídavě členové obecního výboru se strážníkem zjednati pořádek. Obec zamítla ustanovení obecní porodní babičky s ročním platem, protože jsou v obci dvě ženy, které chudým ženám poskytují ošetření bez náhrady.
28. června konán byl výlet školní mládeže za Libickou Lhotku na Zmekovo pastviště u Příjemku. O 1/2 2. odpoledne vedena byla mládež do kostela na požehnání. Potom seřazena před školní budovou a za zvuků hudby, opatřena jsouc téměř napořád praporečky, nastoupila cestu ku místu výletnímu. Účastenství se strany rodičů bylo veliké.
1896
Obec povolila hostinskou živnost p. Josefu Neuwirthovi, který koupil dům čp. 37, a p. Františku Pazderkovi, který koupil dům čp. 34 a 35. Nepovolena p. Benediktu Jiráskovi, protože by to byla již šestá živnost hostinská v Libici.
Čtenářská beseda daruje škole 7 zlatých pro chudé žáky. Beseda konala své schůze v dolním hostinci čp. 37. Měla již asi 200 knih, které půjčovala svým členům. Museli platit 1 zlatý 20 krejcarů ročního příspěvku. Mnohým se to zdálo mnoho. Když přestali platit a chodit do schůzí, byli vyškrtnuti. Tak se stalo, že v r. 1896 klesl počet členů na pouhých 11. Tak jako v létech předešlých, pořádala i letos ples.
1897
Tento rok na jaře byl pro hospodáře velmi slibný, protože byla krásná úroda. Kolem 25. 7. posekána žita. Pak se rozpršelo a pršelo až do 10. 8.
1898
3. 5. vypukl v 1 hodinu požár v Předboři. Předboř vypadala jako moře plamenů. Sršícími jiskrami a žárem hořících stavení projel náš sbor na druhý konec obce k vodě.
1899
V tomto roce byla asi založena veřejná obecní knihovna. Dokazuje to zápis o schůzi Čtenářské besedy z 25. 11., z něhož cituji potřebnou větu: Jednotným usnesením stanoveno, že na lidovou knihovnu veřejnou dá Čtenářská beseda některé knihy, které příležitostně se vybéřou a účelu svému se dají." Kdo a kde zřídil veřejnou knihovnu, nezjistil jsem.
Opravena obecní studeň jílem, aby dešťová voda do ní nemohla. Tato studeň byla za domem p. Novotného Jindřicha čp. 10. U pazderny (pastoušky) byl zřízen záchod. Kdy tato pastouška byla postavena, nelze říci. Stála u křižovatky před Kulhánkovým mlýnem.
Postaven most u mlýna ve Lhotce. Zamítnuto povolení k výčepu vína u kupce Hávy v čp. 34/35, ale souhlasí se s rozšířením jeho kramářství na kupectví. Mezi lidmi začíná se rozmáhati síťkování.
Jednoho dne v březnu, tak jako každého všedního dne šly děti z Dolních Sokolovců do školy po cestě kolem sokolovského rybníka zvaného Dubina, kolem chat a Doubravky do Libice. Byl krásný jarní den. Sluníčko hřálo, sníh a led tál. Chlapci si řekli, že se ještě sklouznou na rybíku. 13letý syn Karla Česala z Dolních Sokolovců, čp. 4, zašel od břehu nejdále. Led se probořil a chlapec zmizel pod ním. Než se podařilo chlapce vytáhnout, byl již mrtev. Tohoto roku byl rybník Dubina zrušen. Jeho hladina sahala od lesa až k Dolním Sokolovcům. Zůstala z něj jen malá louže dole u lesa, která byla po 1. světové válce také vypuštěna a proměněna na louku. Jeho tvar ukazují dosud louky pod Dolními Sokolovci, jichž středem teče potůček do Doubravky a protéká také bývalou hrází rybníka Dubiny.
1900
Při sčítáni lidu byly zjištěny tyto výsledky:
Libice
osoby 609, rodiny 130, domy 88, koně 24, hovězí 280, vepři 127, kozy 37, včely 30, slepice 703, husy 101
Libická Lhotka
osoby 195, rodiny 36, domy 29, koně 0, hovězí 127, vepři 63, kozy 1, včely 11, slepice 304, husy 61
Horní Sokolovce
osoby 46, rodiny 7, domy 7, koně 0, hovězí 27, vepři 11, kozy 1, včely 15, slepice 61, husy 8
Dolní Sokolovce
osoby 180, rodiny 44, domy 30, koně 2, hovězí 54, vepři 14, kozy 13, včely 0, slepice 153, husy 29
Celkem
osoby 1030, rodiny 217, domy 154, koně 26, hovězí 488, vepři 215, kozy 52, včely 56, slepice 1221, husy 199
Zásluhou učitele Františka Sedlického založen byl v dubnu "Spořitelní a záložní spolek pro školní obec Libici", krátce zvaný Kampelička nebo podle německého Reifeisenka. Za členy přistoupili 34 občané, kteří zvolili starostou Kampeličky Františka Sedlického, pokladníkem faráře Čeňka Jůzla a předsedou dozorčí rady řídícího učitele Bohumila Kopeckého. Úřadování počalo 1. června 1900.

předchozí / další stránka
drobné libické obrázky   ||   obec a okolí   ||   historie   ||   autor © jiljí záruba   ||   12. stránka z 66


428 žáků
v roce 1882

609 obyvatel
v roce 1900

  úvodní  

  první  

  návštěvní kniha  


  historie  

  1801-1900

  1901-1918  

  1919-1945  

  obecní rada  

  cesta liběcká  

  písemnosti  

  kostel  

  cestopis  

  socialismus  

  dekret  

  hasiči  

  vzpomínky  

  z Hradiště  

  od hřbitova  

  u Bartáku  

  na Nádržce  

  stromy  

  ze střechy  

  různé  

  poznámky  

  weblog  

  školní vzpomínání  

  fotogalerie  

  nejstarší

  ze stejného místa

  bez komentáře  

  střípky

  masopust

  nevešlo se jinam

  nejnovější

  galerie  

  obrazy

  kresby

  doubravka  

  historie

  pověsti

  příroda

  fotografie

  okolí  

  Železné hory

  Doubrava

  kontakty  

  autor


  další nabídka  

  libická radnice

  libické stránky  

  libický Sokol  

  zárubova galerie  

  fotografie

  odkazy

  pražské sochy

  blog