Točitý výr - doubravka

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

pověsti

Točitý vír

Jakýsi povozník jel z Kolína do Chotěboře a dohonil na cestě povozného, který snažně žádal, aby ho svezl. Povozník se nedal dlouho prosit a svolil. Byl rád, že si může s někým popovídat. Ve dvou přece cesta vždycky rychleji uteče. Když si však pocestného pozorněji prohlédl, začal mu být nějak podezřelý. Drobný mužík v zeleném fráčku, z jehož šosu kape voda, s naleštěnými červenými botkami a kloboukem s pentlemi. Kdo to jen může být? Povozník nelenil a přímo se neznámého zeptal. Jeho odpověď mu vyrazila dech.
Mužík se představil jako vodník z Vltavy a svěřil se mu, že si jde vybojovat svoji ženu, kterou mu zlý vodník z Doubravky unesl. Když se blížili k Chotěboři, pozval vodník povozníka, aby se přišel na zápas podívat. Měla to být oplátka za svezení. Povozník chvíli váhal, ale nakonec zvědavost zvítězila nad strachem, a tak pozvání přijal. Vodník mu poradil, aby se usadil na některé vysoké skále a z povzdálí boji přihlížel. On sám se prý vrhne z Čertova stolku do Točitého víru, kde v chýši doubravského vodníka bude o svou ženu bojovat. Dokud bude z vody vystřikovat bílá pěna, do té doby bude vítěz. Zbarví-li se však pěna červeně, vítězí vodník z Doubravky. V tu chvíli ať povozník na nic nečeká a vezme nohy na ramena. Jenom tak se zachrání před hněvem vodních mocností, které by ho svrhly ze skály a v hlubině o život připravily.
Byl to hrozný zápas. Vlny se kupily, sršely a bičovaly skály, pěna vroubila břehy a stříkala k nebesům. Povozníka pojala taková hrůza, že by byl málem přehlédl, jak se pěna krvavě zbarvila. Když to zpozoroval, dal se na divoký útěk a za sebou slyšel jen hukot a lomoz rozbouřených vod.
Od těch dob již o pražském vodníkovi nic neslyšel.

Další pověsti

Čertův stolek
Mikšova jáma
Točitý vír
Hejkalové
Nenaplněná láska
Černý pes

Pověst má ještě jinou verzi. V ní se praví, že vodníka potkal rolník, který jel s obilím do Horního mlýna. To se mi zdá pravděpodobnější, než povozník jedoucí z Kolína do Chotěboře. Pochybuji, že by se ten povozník trmácel z Chotěboře až k Točitému víru. A že by tamtudy dokonce jel z Kolína do Chotěboře, je holý nesmysl. Stačí se podívat na mapu.
Zato zmíněný rolník na tom byl jinak. Hodil obilí do mlýna a šel se podívat. Od Horního mlýna je k Točitému víru kousek
.

Text je doslovně opsaný z brožurky Staré Pověsti z Chotěbořska, Listy Městského muzea v Chotěboři 1992 (Podle rukopisu z počátku našeho století upravil Stanislav Pavlíček)

Točitý vír na přelomu století
Točitý vír
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky