Mikšova jáma - doubravka
Hlavní nabídka:
pověsti
V dobách, kdy tudy vedla Liběcká stezka a kdy Čechám vládli Přemyslovci, nacházel se nahoře nad údolím Doubravy zemský dvůr zvaný Přechod. Patřil vdovci, pánu z Dolan. Jenže i on záhy zemřel. Zůstaly po něm dvě děti: Jitka a Údolen. Jejich opatrovníkem se stal rytíř Jan Kokot, jinak velitel zemské stráže, která hlídala hranice mezi Čechami a Moravou.
Dál po proudu stál hrad Sokolov. Tam přebýval rytíř Mikeš. Ale spíš to pro něj bylo jen útočiště, kam se vracel ze svých loupeživých výprav. Mikeš totiž s kumpány přepadával pocestné a kupce a přivlastňoval si jejich majetek. Je jasné, že ho okolí nemělo moc v lásce. Ani rytíři Kokotovi se to nelíbilo, jenže hrad Sokolov byl ze tří stran dobře opevněn a ze čtvrté ho chránil strmý skalní sráz nad řekou, takže když se Mikeše pokusil zajmout a předat ho soudu, nikdy neměl úspěch.
"Ti sirotci tam na Přechodu," přemítal Mikeš jednoho podvečera, "vždyť jsou to jenom děti. Zmocním se jejich dvora... Jasně, a budu na stezce vybírat mýtné za překročení Doubravy."
A protože byl Mikeš namyšlený až hrůza, svým záměrem se chlubil, kudy chodil, a poctiví lidé se začali bát ještě víc. Rytíř Kokot neřekl tak ani tak a potajmu objížděl známé šlechtice a rytíře a domlouval se s nimi, co udělají s Mikešem. Za nějaký čas získal docela slušné vojsko.
Naoko se nic nedělo, takže se Mikeš rozhodl dál neotálet a vyrazil na Přechod. Jakmile se spolubojovníky opustil Sokolov a vzdálil se od něj, Kokotovi lidé zaujali místa tak, aby mu odřízli cestu, kdyby se chtěl vrátit zpátky. Bylo to potřeba. Sotva se Mikeš dostal k Přechodu, vyrazilo na něj dobře organizované vojsko, tohle nečekal, otočil se a pelášil domů. Jenže ouha, tam to nešlo. Mikešovi kumpáni se rozutekli, Mikeš zůstal sám, bránil se... Ale nakonec byl zajat a po zásluze souzen.
Lidé se přestali bát. Dokonce vtrhli do hradu Sokolova. Říkali si, že tam někde musí být ukryto velké bohatství. Mikeš byl přece loupeživý rytíř. Hledali, kopali, hradby bourali, ale nikdo nic nenašel. Mikešovo sídlo pustlo den ze dne a brzy se z něj staly jen zříceniny zarůstající trávou a křovinami.
Mikeš byl sice lotr, ale poslední přání mu splnili. Chtěl být pochován v jeskyni kousek proti proudu od jeho bývalého sídla. Když se tak stalo, klenba jeskyně se propadla a v zátoce vznikla tůň, které se dodnes říká Mikšova jáma.
A jak skončili Jitka s Údolem? Považte, něco z Mikešova uloupeného bohatství se přece jenom našlo. To, oč se nikdo nepřihlásil, využili pak oba sourozenci, aby založili nové osady a dali jim jména Jitkov a Oudoleň.
Dál po proudu stál hrad Sokolov. Tam přebýval rytíř Mikeš. Ale spíš to pro něj bylo jen útočiště, kam se vracel ze svých loupeživých výprav. Mikeš totiž s kumpány přepadával pocestné a kupce a přivlastňoval si jejich majetek. Je jasné, že ho okolí nemělo moc v lásce. Ani rytíři Kokotovi se to nelíbilo, jenže hrad Sokolov byl ze tří stran dobře opevněn a ze čtvrté ho chránil strmý skalní sráz nad řekou, takže když se Mikeše pokusil zajmout a předat ho soudu, nikdy neměl úspěch.
"Ti sirotci tam na Přechodu," přemítal Mikeš jednoho podvečera, "vždyť jsou to jenom děti. Zmocním se jejich dvora... Jasně, a budu na stezce vybírat mýtné za překročení Doubravy."
A protože byl Mikeš namyšlený až hrůza, svým záměrem se chlubil, kudy chodil, a poctiví lidé se začali bát ještě víc. Rytíř Kokot neřekl tak ani tak a potajmu objížděl známé šlechtice a rytíře a domlouval se s nimi, co udělají s Mikešem. Za nějaký čas získal docela slušné vojsko.
Naoko se nic nedělo, takže se Mikeš rozhodl dál neotálet a vyrazil na Přechod. Jakmile se spolubojovníky opustil Sokolov a vzdálil se od něj, Kokotovi lidé zaujali místa tak, aby mu odřízli cestu, kdyby se chtěl vrátit zpátky. Bylo to potřeba. Sotva se Mikeš dostal k Přechodu, vyrazilo na něj dobře organizované vojsko, tohle nečekal, otočil se a pelášil domů. Jenže ouha, tam to nešlo. Mikešovi kumpáni se rozutekli, Mikeš zůstal sám, bránil se... Ale nakonec byl zajat a po zásluze souzen.
Lidé se přestali bát. Dokonce vtrhli do hradu Sokolova. Říkali si, že tam někde musí být ukryto velké bohatství. Mikeš byl přece loupeživý rytíř. Hledali, kopali, hradby bourali, ale nikdo nic nenašel. Mikešovo sídlo pustlo den ze dne a brzy se z něj staly jen zříceniny zarůstající trávou a křovinami.
Mikeš byl sice lotr, ale poslední přání mu splnili. Chtěl být pochován v jeskyni kousek proti proudu od jeho bývalého sídla. Když se tak stalo, klenba jeskyně se propadla a v zátoce vznikla tůň, které se dodnes říká Mikšova jáma.
A jak skončili Jitka s Údolem? Považte, něco z Mikešova uloupeného bohatství se přece jenom našlo. To, oč se nikdo nepřihlásil, využili pak oba sourozenci, aby založili nové osady a dali jim jména Jitkov a Oudoleň.
Další pověsti
Mikšova jáma
Místo zvané Mikšová jáma se nachází asi uprostřed mezi Sokolohrady a Bílkem a dnes je to velmi mělký levotočivý ohyb Doubravy. Je označené turistickou značkou se jménem, anebo alespoň bývalo, je však to místo velice nenápadné, poutník ho snadno přehlédne. Na pravém břehu do něj spadá nevelká skála zarostlá stromy.
Jeskyně tam kdysi opravdu mohla být... A za závalem třeba dodnes je, co my víme?
Mikšova jáma na přelomu století. Pohled z levého břehu řeky směrem k Sokolohradům.