Drobné libické obrázky / část o řece Doubravce / informace jsou doplňovány od roku 1999 / 54. stránka z 66
-
  Libice nad Doubravou   Doubrava Železné hory   komentovat   domů
úvod || pověsti || naučná stezka || historie || fotogalerie
předchozí   /   další stránka
        Údolí Doubravky u Chotěboře
       K překrásnému údolí s malebnými rulovými skalami a zalesněnými stráněmi, jímž řeka Doubravka pod vesnicí Bílkem protéká v délce asi 5 km, přijdeme z města značenými stezkami v malé půlhodince. Sestoupíme k Dol. mlýnu, odbočíme ke zřícenině bývalé valchy, později brusírny skla, zničené povodní r. 1883 a již neobnovené, vrátíme se silnicí po levém břehu proti vodě k blízkému Hornímu mlýnu, rodišti spisovatele Ignáta Herrmanna (nar. 1854: pamětní deska, dílo ak. sochaře K. Opatrného byla zasazena r. 1930 péčí Spolku chotěboř. rodáků v Praze). Nad mlýnem vede stezka k jihovýchodu, lesem podél náhonu, až ku kamenitému řečišti Doubravky. Zalesněné skalnaté stráně pnou se do značné výše s obou stran. Po chvíli zatáčí se směr řeky k východu, kde se údolí šíří; opodál ústí do Doubravky Kamenný potok, v létě téměř bez vody, v době jarního tání nebo za deštivého počasí však divoká horská bystřina. Nedaleko odtud jest „Točitý vír" s turistickou útulnou a koupalištěm. Nad „Točitým vírem" na druhé straně řeky zřizuje hotelier Aug. Vrbka z Chotěboře pěkné letovisko.
        Skalní obři strmí
       Značená stezka odbočuje před Točitým vírem vpravo lesem, dále k jihovýchodu, kde se údolí velice zúžuje, tvoříc roklinu, v níž stěží vyhledáno místo pro chodník. Po obou stranách vysoké stráně, v řečišti plno balvanů, místem menší prohlubně. Nahoře vysoko za nimi břízy, buky, modříny, jež v jarním a podzimním hávu skýtají malebný obraz.
       Z překvapení chodec nevychází. Skalní obři strmí na pravém břehu do veliké výše, na levém pak mohutné balvany pokrývají celou stráň. Pravým skalním kolosem je ostrožna Sokolohradu, k němuž se dostaneme po lávce Macháčkově přes řeku a pěšinou po schodech. Odtud je krásná vyhlídka na hluboko dole se vinoucí řečiště Doubravky až ke Korytu. Hradiště Sokolova je zalesněno; jen nepatrné stopy jsou upomínkou na hrad, již v roce 1456 pustý. Vrátíme se zpět pod Sokolohrady a pokračujeme v cestě po levém břehu k lavičce před Korytem, odkud jest nádherný pohled na tuto skalní soutěsku.
        Vysoce zajímavé místo
       Nebudeme litovati výstupu do stráně a opětného sestupu, abychom skalami spoutanou Doubravku shlédli i zblízka. Vysoce zajímavé místo! Zde se příkré skály s obou stran řečiště pouze na několik málo metrů k sobě přibližují, propouštějíce všecku vodu mezi skalní stěnou na pravém a velkým balvanem na levém břehu; za větší vody jest hukot vodopádem zde způsobený daleko v lese slyšeti.
        Nejromantičtější partie
       Od Koryta vede Herrmannova stezka ještě dále po levém břehu proti proudu klidnějším již údolím k Mikšově jámě, pod viaduktem železnice do vesnice Bílku na stát. silnici, po níž možno dáti se nazpět k městu, nebo na zastávku v Sobiňově. Milovník divoké romantiky zajde si však do Koryta ještě k rozsochatému protějšku Sokolohradů, Čertovu stolku. Jest to skalní útes na levém břehu, vysoko nad Doubravkou se vypínající; přístup naň jest usnadněn zábradlím, jež pořídil odbor turistů r. 1934. Z této nejkrásnější a nejromantičtější partie Doubravského údolí možno značenou cestou vrátiti se do města nebo na chotěbořské nádraží. Vděčnou okružní procházkou je též cesta od Čertova stolku pod Bábin kopec a Kamenným potokem zpět k Točitému víru, kde v sezoně dostane se turistovi žádoucího občerstvení. Chvíli odpočinku může si zpříjemniti koupáním, četbou pověstí zdejšího kraje (Vodník na Doubravce, Čertův stolek, Mikšova jáma) a pod.
        Uspokojí i náročného turistu
       Návštěva Doubravského údolí uspokojí i náročného turistu. Je to v malém vydání Kysel či Sokol ze Slovenského ráje, nebo, chceme-li přirovnávati s vyhlášenými partiemi zahraničními, kousek divoké Aachy Gastýnské.
       Profesor T. G. Masaryk navštívil v r. 1906 údolí Doubravky. Odpočívaje po vykonané tuře na loučce před Horním mlýnem, řekl svým průvodcům asi toto: „Z krajiny této mělo by se učiniti národní poutniště. Je význačná historicky. Německý Brod - uzel drah - památný Havlíčkem - dům, v němž žil a byl zatčen. Z Něm. Brodu drahou do Přibyslavě, při jejímž obléhání Žižka zemřel 1424. Odtamtud pěšky k Žižkově mohyle, dále do Borové k rodnému domku a pomníku Havlíčka. A k osvěžení přírodou k Bílku nebo Chotěboři do údolí Doubravky a potom návrat drahou z Chotěboře nebo Sopot k Něm. Brodu nebo Pardubicům."
       Pozoruhodný tento návrh mohou turisté uskutečniti odbočkou se stezky Karla Havlíčka Borovského na Železných horách, nebo od Krucemburku.
  1892        
  1912        
  1935 průvodce  
  1935 ukazatel        

Text je z brožurky Průvodce po Chotěboři a okolí, kterou v roce 1935 svým nákladem vydal odbor Klubu čsl. turistů v Chotěboři.
V brožurce se na konci tohoto článku odkazuje na Švadlenkova průvodce „Turist. stezkou Karla Havlíčka Borovského," vydaného Železnohorskou župou KČST se sídlem v Pardubicích, 1934. (pravopis autentický, mezititulky J.Z.)

předchozí   /   další stránka


Drobné libické obrázky / část o řece Doubravce / autor © Jiljí Záruba / 54. stránka z 66