Drobné libické obrázky / část o řece Doubravce / informace jsou doplňovány od roku 1999 / 53. stránka z 66
-
  Libice nad Doubravou   Doubrava Železné hory   komentovat   domů
úvod || pověsti || naučná stezka || historie || fotogalerie
předchozí   /   další stránka
       O Pramenech řeky Doubravky
...Hlavní řeka okresu Doubrava či Doubravka pramení v lese Žlábku na předělu mezi souříčím Labe a Dunaje u Radostína blíže Vojanova Městce, kde končí bývalý fjord moře křídového a to na rašelinných lukách, na nichž i Sázava své vody sbírá. Protéká lesem i rybníkem (který bychom marně na mapě štábní hledali) Doubravníkem a sesílena několika přítoky z ranských rašelinišť vtéká jako silný potok do rybníka Řeky, kamž vtéká také druhý pramen Doubravky zvaný Štírový potok. Jest to výtok ze západní části rybníka Malého Dářka a jméno své má od hlubokého údolí (dolu), kterým protéká a kdež nalézá se hojnost mloků a čolků, jimž lid štíři přezdívá...
       O dalším toku Doubravky
...Teče k Ransku, protéká rybníkem Raneckým a Pobočenským, vine se v mělkém údolí k Sopotům, kdež dříve více rybníků za sebou se nalézalo, k Bílku, kdež mění svůj směr až dosud severozápadní v severní, tvoří malebné slapy a vrhá se do hluboké prorvy rulové, zvané Doubravský údol, pod Libicí vchází do širokého údolí, lemovaného po pravém břehu lesnatými stráněmi rulovými s roztroušenými vesnicemi po jeho úbočí...
       O přítocích řeky Doubravky
...Nad Libicí přijímá potok Cerhovku, plynoucí od vrchu Homole z lesa Cerhova (Crhova) vnímající nad Bezděkovem v pravo i v levo po potoku, jeden od Slavíkova, Sloupenský (pramení na rozhraní D. Vestce a Slavíkova v Pastvišti, protéká lesem Na Lysině a spěje ke dvoru Sloupenskému, aby se spojil s potokem Studeneckým, na západ plyne, druhý ode dvora Křivého na sever; pod Libicí pije Bárovku, u Vísky potok Malečský (Spálavu), vznikající východně od Předboře a tekoucí na západ...
       O Doubravském údolu
...Údol začíná pod vesnicí Bílkem (49 domů, 392 obyvatel, jednotřídní škola) u Veselé skály (533 m n. m.), kde řeka uhýbajíc se k severu tvoří malebné slapy a protéká v délce skoro 10 km hlubokou prorvou, jejíž stěny někde tak úzce jsou sevřeny, že poskytují chodci jen nepatrný chodníček. Skalnaté břehy spadají skoro kolmo, jsou hustě zalesněny, řeka má silný spád a tvoří časté zákruty. Mineme po pravém břehu Vroubkovy skály a brzy přijdeme k hluboké tůni, zvané Mikšova jáma, opodál napravo týčí se vysoko Malé hrady, kde řeka činí prudký záhyb, plyne volněji až ke Korytu, kde spadá s hukotem do tůně. U hradu Sokolova, z něhož jest nejlepší vyhlídka na koryto Doubravky, vypínají se skalnaté břehy až do výšky 50 m a sestupují se tak úzce, že nemožno téměř dále řečištěm se bráti. Vystoupíme tedy po schodech, zřízených chotěbořským odborem klubu českých turistů, na levo na krkolomnou Sráz a odtud naznačenou cestou dostaneme se k Čertovu stolku (510 m), skupině to skalních pilířů, na nichž velký plochý balvan volně leží; v úpatí nalézá se jeskyně Čertova světnice a Poustevna. Pohodlnou cestou, vedoucí modřínovou alejí přes Bábin kopec dospějeme k Točitému víru, oblíbenému to koupadlu. Zde se údol trochu rozšiřuje. Na pravém břehu rozkládá se Horní Sokoloves (lidově Sokolovec), vzniknuvší nepochybně z podhradí bývalého hradu Sokolova a tvořící s nedalekou Dolní Sokolovsí jednu katastrální obec. Podél levého břehu kráčejíce překročíme Kamenný potok a přijdeme k jezu, jenž nahání vodu na Horní mlýn. Přímo naproti mlýnu strmí nad řeku vysoký sklaní štít, pod ním koupelna, na pravém břehu jest do skály hluboká díra, chodbě podobná a vodou naplněná, o níž lid si vypráví, že je to ústí tajné chodby z hradů Sokolovských vedoucí; zdá se to však býti vodou nebo dobýváním vápence způsobená štola. Za mlýnem se skály opět a to naposled svírají, aby za Dolním mlýnem úplně se rozevřely do širokého Mariánského údolí. Zde stávala u rybníka od r. 1533 soukenická valcha; když však soukenictví v Chotěboři zaniklo, proměněna byla v brusírnu skla, ale povodní v r. 1883 pobořená opuštěna a spustla. Dnes jen zříceniny zdí zde stojí. Údolím s valchou končí romantický údol, za nímž sklánějí se břehy povlovně, lesy mizí a otvírá se rovina lučinatá...
  1892        
  1912  
  1935 průvodce        
  1935 ukazatel        

Citace jsou z malého spisku s názvem
Chotěbořsko - Körbrovy monografie starobylých měst českých, který vyšel v roce 1912 a jeho autorem je Xaver B. Pelikán
(pravopis autentický, mezititulky J.Z.)

předchozí   /   další stránka


Drobné libické obrázky / část o řece Doubravce / autor © Jiljí Záruba / 53. stránka z 66